Jedná se o velmi starou metodu, která je velmi populární především v Asii. Baňkování dnes prochází také v Evropě určitou renesancí a zájem o ni roste. A to právem. Metoda baňkování se úspěšně používá při léčbě pohybového aparátu a také při problémech s vnitřními orgány. Dle mých osobních zjištění byla tato metoda známa také našim babičkám, které pro baňkování používaly menší zavařovací sklenice. Léčily tak např. nachlazení (přikládáním na hrudník) a jiné zdravotní problémy. Doklady o znalosti léčebných účinků baňkování a jeho praktického využití našimi předky najdeme i v naučné literatuře týkající se tohoto tématu. [1]
Při masáži baňkováním se využívá plamenem nahřáté skleněné baňky, která se přisaje na pokožku podtlakem vzniklým při ochlazování baňky. Baňky jsou střídavě přikládány – z místa na místo – na tělo pacienta podle určitých stanovených postupů. Tím se zvyšuje léčebný účinek této masáže. Pro zlepšení hybnosti kloubů se při masáži užívají plastové vakuové baňky.
Baňkováním se výborně uvolňují dlouhodobě zatuhlé svaly, odstraňují se chronické bolestí zad, krku apod. V důsledku prokrvení svalů dochází k pročištění krve, zlepšení krevního i lymfatického oběhu a také ke zlepšení funkce nervového systému. Průvodním jevem masáže může být mírné zvýšení tělesné teploty klienta jako důsledek povzbuzeného imunitního systému. Důležitý je také dostatečný pitný režim v následujících dvou dnech po masáži, který pomáhá odvádět škodlivé látky z organismu.
Charakteristickým znakem této metody jsou drobné podlitiny podobné modřinám, které zcela zmizí během následujících sedmi až deseti dnů po masáži. Při opakovaných procedurách jsou tyto příznaky méně výrazné a mnohem dříve také zmizí z těla klienta.
Použité zdroje:
[1] Baňkování a moxování pro maséry – Zdeněk Šos, Poznání 2010, 218 s.